proc_sanovat.jpg, 6,8kB

Pro zed1.jpg, 15kB vznik a průběh celého života je voda nejdůležitější látkou na Zemi. Nejinak je tomu i u stavebního díla, které bychom bez přítomnosti nebo s použitím vody nebyli schopni zhotovit. Přítomnost vlhkosti ve stavbách a stavebních materiálech je přirozeným jevem a určité množství vlhkosti kladně ovlivňuje některé vlastnosti materiálů. Důležitým hlediskem je udržení hodnoty vlhkosti v optimálním rozmezí, které je pro odlišné materiály různé.
Důvodem proč sanovat zdivo je především zvýšený výskyt vlhkosti a rozpustných solí (sírany, dusičnany, chloridy a uhličitany), které se pohybem vlhkosti dostávají do struktury stavebních materiálů, popřípadě na povrch konstrukce.


dusledky.jpg, 6,5kB
  • vhodné prostředí pro působení tzv.biotických činitelů (plísně, houby, řasy) – vytvoření závadného prostředí pro lidský organismus, které vyvolává celou řadu onemocnění, například alergické příznaky, vleklá onemocnění dýchacích cest, plicní a mimoplicní tuberkulózy, generalizovaná chronická plísňová onemocnění.

  • ovlivnění celé řady mechanických a fyzikálních vlastností stavebních materiálů a konstrukcí. Primárně dochází k objemovým změnám, změnám mechanických a fyzikálních vlastností porézních materiálů (pevnost, modul pružnosti, součinitel tepelné vodivosti a další), změnám mineralogickým a chemickým.

  • dlouhodobě vysoká a proměnlivá vlhkost má za následek degradaci stavebních materiálů a konstrukcí vystavených vlhkosti, zejména v součinnosti s působením salinity a mrazových cyklů.

  • zhoršení tepelně izolační funkce především obvodových konstrukcí, dochází k vyšším tepelným ztrátám a výdajům za vytápění.

  • ekonomické hledisko závislosti na výše uvedených důsledcích.


  • chemicke.jpg, 2,2kB
    Podstatou chemických metod je vytvoření dodatečné vodonepropustné clony do předem stanoveného místa vlhké konstrukce, omezující migraci vlhkosti do částí konstrukce nad (za) touto clonou. Clona se realizuje vpravením vhodné, chemicky aktivní látky do struktury sanovaného materiálu pomocí předem vytvořených vrtů. Po ukončení napouštění se vrty vyplní maltou. Další možností je ponechat vrty nevyplněné a překrýt je difúzní lištou.

    vrtak.jpg, 15kB Zjednodušeně lze říci, že chemická metoda se využívá u objektů, kde nelze použít mechanické metody. Nevýhodou je nižší účinnost a životnost chemické clony. Výhodou je prostorová variabilita. Lze uzpůsobit sklon i umístění vrtů. Pro vytvoření chemické clony postačuje přístup z jedné strany konstrukce, což je výhodné zejména u suterénního nebo sklepního zdiva a objektů, u kterých nelze přerušit provoz. Chemická metoda se využívá pro zdivo z cihel pálených i nepálených, smíšené i kamenné bez ohledu na umístění spár.

    Firma STAZEPO a.s. aplikuje chemické přípravky tlakovým i beztlakovým způsobem (infuze), využívá přípravky hydrofobního charakteru na silikonové bázi a utěsňující pórovou strukturu na bázi metakrylátů, které jsou vhodné i při použití vůči tlakové vodě.

    omitkovy_system.jpg, 4,2kB
    sanacni.jpg, 10kB U vlhkého zdiva s obsahem rozpustných solí proniká kapilární voda s rozpuštěnými solemi vzhůru a k povrchu (kapilární vzlínavost), u povrchu dochází k rozpadu stavebního materiálu vlivem krystalizačních a hydratačních změn solí a vlivem mrazu. Díky sanační omítce nositel rozpustných solí neproniká na povrch a soli se usazují v pórech sanačního podkladu omítky. K povrchu sanační omítky pronikají difúzí pouze vodní páry. Aplikace sanační omítky bývá zpravidla doplňkovou metodou sanačního zásahu. Sanační omítkový systém se provádí až do výšky 80 – 100 cm nad viditelnou vlhkostní mapu.
    Sanační omítka vykazuje nízký difúzní odpor, vysokou poréznost, nízkou objemovou hmotnost, hydrofobizační schopnost (především pórů) a nízký součinitel tepelné vodivosti. Její strukturou nevzlíná voda a nedochází k výkvětům. Kvalitu omítek zaručuje nejen správnost aplikace na zdivo, ale zároveň přesnost dávkování a čistota jednotlivých složek omítkové směsi. Požadavky na sanační omítky jsou stanoveny ve směrnici WTA 2-2-91.


    sterky.jpg, 2,8kB
    Izolační stěrkysterky_zed.jpg, 37kB jsou prostředkem k plošnému utěsnění sanované konstrukce. Tloušťka stěrky je závislá na působení vody, které má stěrka odolat (tlaková, netlaková voda). Výhodou těsnících stěrek na minerální bázi je jejich paropropustnost. Vzhledem k rozdílné velikosti molekuly vody a páry je propouštěna vodní pára, voda nikoliv. Nedochází tedy k neprodyšnému uzavření konstrukce.

    Těsnící stěrky se aplikují na utěsnění vnějších i vnitřních povrchů včetně soklových částí zdiva.